Aktuality

„Distribuovat potraviny potřebným souvisí s hodnotovým nastavením naší společnosti a s tím, že neakceptujeme plýtvání,“ říká Petr Prinz. 

Před deseti lety stál u zrodu Potravinové banky v Olomouckém kraji (PBOL). Většinu jejího fungování působil ve funkci předsedy. Dodnes si s bankou udržuje úzký kontakt. Petr Prinz je současným ředitelem Charity Olomouc, která pomoc Potravinové banky pro své klienty také využívá. Jak PBOL vznikala a s čím se musela v začátcích i v průběhu let popasovat? Zeptali jsme se.

Potravinová banka je jednou z nejmladších v ČR. Co vás v roce 2015 vedlo k jejímu založení?

Před 10 lety nebyly potravinové banky tak rozšířeny jako dnes, kdy jsou v každém kraji. V Olomouci scházela dlouho. Nicméně snaha o její zřízení ze strany Charity Olomouc byla významná a spousta aktivit jejímu zřízení předcházela, např. Středisko Samaritán pro lidi bez domova už tehdy čerpalo značnou část pomoci z různých míst, např. supermarket Globus od počátku velmi aktivně spolupracoval.

Byly nějaké překážky, které vás při zakládání PBOL brzdily?                               

Potřebnost zřídit potravinovou banku byla bez diskuze. Její účel byl zcela akceptovaný a pochopitelný. Co ale bránilo jejímu vzniku především, byla finanční nepokrytost provozních nákladů. Což se postupně rozvinulo s podporou Ministerstva zemědělství, kde vznikl dotační program a v souvislosti s tím vznikala i Potravinová banka v Olomouci jako právní subjekt – spolek. Charita Olomouc byla iniciátorem, spolu s námi akci podpořila Arcidiecézní charita Olomouc, Člověk v tísni a Armáda spásy. Takže důvod vzniku? Neplýtvat jídlem, postarat se o potřebné lidi. Pak byla jen otázka času, až banka vznikne.

Jaké byly první roky fungování Potravinové banky?

Start byl náročný. Museli jsme zajistit provoz, i když na to nebyly personální ani finanční zdroje. Ale moc jsme o to stáli, a tak jsem rád, že se to podařilo rozjet.

S jakým přáním jste do toho vstupovali? Měli jste představu o předpokládaném objemu pomoci?

Měl jsem představu, že se banka bude pohybovat někde kolem 50 tun potravin ročně. Nemyslel jsem si, že se takto prolomí štědrost řetězců a dalších dárců. Momentálně jsme na distribuci nějakých 1100 tun potravin ročně. Ta dimenze je úplně jiná, než jaká byla na začátku. A z toho vyplývá i nutnost postupně budovat a rozšiřovat sklady. Co bylo na začátku, se s dneškem vůbec nedá srovnat! A rozhodně tehdy nebylo možné mluvit o krajské působnosti. Pak se ale banka z Olomouce postupně rozšiřovala dál. 

Jak neziskové organizace reagovaly na možnost navázání spolupráce s PB? 

Pozitivně, protože pro poskytovatele služeb je to rozšíření portfolia. 

Setkal jste se i s negativními nebo nedůvěřivými reakcemi?

Stále mě překvapuje jakýsi ostych k materiální pomoci, který v sociálních službách panuje. Skoro bych řekl, že to v některých případech hraničí až s neochotou se na tomto tématu podílet. A myslím si, že Potravinová banka v tom sehrála velmi významnou roli – podpořila mentalitu štědrosti vůči lidem, kteří jsou v tíživých situacích. Ve spoustě míst totiž panuje názor – dodneška se s ním setkávám a mám i kvůli němu problémy: „Proč by se mělo někomu něco dávat?“ Činnost PBOL je kritizována za to, že podporuje nečinnost lidí. Já si to osobně nemyslím, protože jestli je někdo v těžké nouzi – lidé v exekucích, matky samoživitelky, které nemají co dát svým dětem k jídlu – je absurdní vyhazovat potraviny. Tyto nálady byly od počátku, ale zdůrazňuju, že přetrvávala ochota zapojit se. 

Kolik jste měli na začátku zaměstnanců?

Nevím, zda budu úplně přesný. Na začátku to byli hlavně dohodáři (lidé na dohodu o pracovní činnosti/práce) a jednalo se o lidi, kteří to dělali spíše s nasazením, než že by to byli kmenoví zaměstnanci. To byl začátek. Samozřejmě počet zaměstnanců se pak stabilizoval. Dále bylo potřeba řešit otázky administrativy, politického vyjednávání, podpisy smluv... Čili asi tři dohodáři, jeden hlavní pracovník a já. Dnešní provoz banky by bez minimálně 6–7 stálých zaměstnanců nebylo vůbec možné realizovat, uvážíme-li šířku její působnosti. 

Jaké bylo darování potravin před 10 lety a jaké je dnes? 

Řešily se některé daňové záležitosti s potravinářskými podniky, protože vznikaly komplikace s odvodem DPH u darovaných potravin. K ochotě darovat významně pomohl tlak Ministerstva zemědělství zavázat producenty a obchodníky, aby se na této aktivitě podíleli. Řekl bych, že plody sklízíme až v těchto dnech, kdy se systém zaběhl. Právě díky tomu jsou objemy takto masivní. 

Jak jste spolupracovali s iniciativou Sbírka potravin, která se od roku 2019 koná dvakrát ročně v celé ČR?

Sbírka potravin vytvořila dobrou platformu pro darování. Každý dá radši nějakou konzervu nebo luštěniny, než by věnoval finanční prostředky. Už jen pro ten pocit – věc je materiálně jasně daná, poskytne se konkrétní surovina tomu, kdo ji potřebuje. Sbírka potravin patří k hlavním počinům potravinových bank i tím, že se jí dostává tak velké mediální pozornosti. Jsem za ni moc vděčný.

Neakceptovat plýtvání, neproviňovat se konzumem
 

Kdo potravinovou pomoc nejvíce využívá? Dokážete vytipovat skupiny lidí, které PBOL potravinovou pomocí podporuje?

Dominantní částí jsou lidé, kteří mají nějaké ekonomické problémy. Samozřejmě je nutné k tomu přistupovat bez stigmatizování – člověk přichází pro pomoc a mělo by se mu jí dostat. Je to dostupné, nízkoprahové, poměrně otevřené, v každém regionu jsou určitá specifika, každá odběratelská organizace má nastavena vlastní pravidla poskytování potravinové pomoci. Olomouc má hodně obyvatel a hodně potřebných, naše Výdejna potravin je tudíž rozsáhlá. 

Podporuje PBOL i jiné neziskovky nebo subjekty?

Ano. Pokud PBOL sveze velké množství nějakého druhu zachráněných potravin, např. sladkostí, určitého typu ovoce a zeleniny nebo mraženého zboží, hledá se efektivní distribuce v rychlém čase, aby zboží nebylo znehodnoceno. V tom případě už to nemusí být jen potřební, můžou to být dětské tábory, školy a další dobročinné organizace.

Čím je podle vás instituce Potravinové banky jedinečná, proč je potřeba?

Jednak tím, že bere odpovědnost za celou oblast, tedy celý kraj. Díky svému krajskému uspořádání je to nesmírně cenný partner při řešení například živelních katastrof, jak se ukázalo loni při záplavách. Její role často vysvitne teprve, když je zle. Význam potravinových bank se ukázal mimo jiné i během ukrajinské krize nebo pandemie covidu-19. Takže v těžkých chvílích. V nouzi poznáš přítele, jak se říká. To zcela platí pro potravinovou banku.
A nemám-li zůstat u té základní mise – distribuovat potraviny potřebným – největší přínos potravinové banky je podle mě o hodnotovém nastavení naší společnosti a o tom, že neakceptujeme plýtvání. Myslím si, že naši předci takto přemýšleli a nechtěli vyhazovat jídlo. My také ne. Nechceme žít ve společnosti, která se v důsledku svého konzumu proviňuje. Vyhazovat chleba, vyhazovat potraviny znamená, že jsme hodnotově klesli. A potravinová banka přispívá v této věci v rozsáhlém množství svých aktivit právě správnou distribucí potravin tam, kde nejvíce pomůžou. 

Potravinová pomoc co nejblíže lidem

Byl jste u zrodu PB v Olomouckém kraji, zároveň jste dlouho stál v jejím čele jako předseda. Na jaké úspěchy jste za dobu svého působení v organizaci nejvíce hrdý?

Jsem jednoduše rád, že PBOL existuje, prosperuje, má široký dosah a dostupnost v celém kraji. Stala se respektovaným partnerem, má stabilní síť odběratelů. A podtrhl bych, že odběratelé spolupracují „subsidiárně“ (podpůrně, pozn.), to znamená, že oni pracují v terénu a s bankou, která nemá ambici pokrývat vše centrálně, úzce spolupracují. Občas se potkáváme s tím, že se zvažují různé modely. Preferuji, aby ty věci byly řízené z terénu, aby byly nejblíž lidem. To je podle mě „praktická“ filozofie olomoucké Potravinové banky.

Posláním PB je snižování hladu a plýtvání potravinami, za 10 let působení se jí podařilo distribuovat stovky tisíc kilo potravin. Kde vidíte potenciál organizace se ještě více rozvíjet? 

Před bankou je především dořešení investičních záměrů koupě vlastního skladu, který plánuje pořídit a renovovat. Dosud totiž sídlí pouze v pronajatých prostorách. Je to úkol, který není možné minout ani obejít, bude náročný po stránce finanční, technické i manažerské. Sít odběratelů z řad sociálních služeb je stabilní, to je úspěch. Může se ještě rozšiřovat, ale podle mě už jen mírně. 

Jaké výzvy podle vás Potravinovou banku čekají v následujících letech?

Před bankou zůstane výzva hledat co nejlepší způsoby, jak distribuovat potraviny, které jsou přebytečné a které se najednou a ve velkých objemech ocitají v síti. Jako vhodné bych viděl jít zase cestou partnerství, např. s různými školními jídelnami a organizacemi, a nalezení co nejvhodnějších způsobů zpracování. Abych byl konkrétní: něco jiného je, když dostanete nějaké ovoce v množství dvou krabic, nebo dvou nákladních aut. Je to obrovský nápor na distribuci i na zpracování, protože ovoce má krátkou expiraci nebo se rychle kazí a je nutné s ním okamžitě naložit, například jej zakonzervovat nebo zamrazit. Týká se to ale i dalších přebytečných komodit, třeba pečiva. To je podle mě hlavní vize. 

Za rozhovor děkují Martina Foretová Pavlunová a Kateřina Naňáková