"Měla jsem šťastnou ruku na spolupracovníky," říká Iva Dvořáková Najďonovová

V rámci oslav výročí 10 let činnosti Potravinové banky v Olomouckém kraji jsme vyzpovídali její bývalou vedoucí.  

 

 

Kdy jsi v bance pracovala jako vedoucí?

2019-2020

 

Jak vzpomínáš na toto období?

Byl to čas růstu a rozvoje. Zásadně došlo k navýšení dotace Ministerstva zemědělství, díky kterému jsme mohli personálně rozšířit tým PB. Investovali jsme do zázemí, koupili nová auta k rozvozu potravin. Přibyli noví odběratelé z řad sociálních služeb a kromě práce se samozřejmě navýšil i objem papírování :-)

 

Jaká témata se v PB za tvého působení řešila; je některé, které ti živě vyvstává v paměti? S jakými výzvami jste se v PB potýkali?    

Snažili jsme se o odbornější přístup směrem k odběratelským organizacím a podpořit je v tomto typu činnosti, které v sociálních službách nebyly tak časté.

Tématem bylo i získání soukromých dodavatelů potravin. Dostali jsme PB a její činnost do povědomí veřejnosti - ať už přes nově založené sociální sítě nebo osobní účastí na různě zaměřených akcích, které nám dávaly smysl. 

Náročným obdobím – pro všechny – byla omezení spojená s celosvětovou nákazou Covid. Nezapomenu, když bylo uzavřeno Litovelsko a moji kolegové tehdy předávali potraviny a hygienické potřeby našim odběratelům na hranici oblasti, dále už se nesmělo. 

 

V čem vidíš největší přínos Potravinové banky?  

Potraviny, které považují mnozí za odpad, vůbec nemusí skončit na skládce. Naopak můžou ještě pomoci, tam kde je to potřeba. To jsou dva zásadní aspekty, které dělají z potravinové banky unikátní projekt.

Důležitá je v tomto směru osvěta, kterou jak sleduji, zaměstnanci PB stále rozvíjí. To mě osobně velmi těší.

 

Je něco, co sis z práce v PB odnesla i do osobního života?

Před prací v PB bych horko těžko definovala, co skutečně znamená pojem minimální datum spotřeby :-) A znalosti, jak uchovávat a využívat potraviny, které už nejsou v top formě, aplikuji denně v domácnosti. 

Největší zkušeností pro mě byla práce na dlouhodobých cílech, které jsme si s kolegy vytyčili a společně je dotáhli do konce. Měla jsem šťastnou ruku na spolupracovníky, díky kterým na toto období velmi ráda vzpomínám.

 

Za rozhovor děkuje Kateřina Naňáková.